Překvapilo mě nasazení všech hráčů, netajil po utkání trenér reprezentace MILOŠ ŘÍHA

Překvapilo mě nasazení všech hráčů, netajil po utkání trenér reprezentace MILOŠ ŘÍHA

Jaroslav Svoboda, čtvrtek 9.1.2020
Šumperští hokejisté doma v prvním utkání roku 2020 sice vyhráli, ale sedmý Nový Jičín dokázali porazit až po prodloužení. Ve třetí třetině navíc ztratili dvoubrankový náskok. Dramatický a nervózní duel sledoval přímo na stadionu i vzácný host, trenér českého národního týmu MILOŠ ŘÍHA. Samozřejmě jsme nemohli vynechat příležitost a nezeptat se šéfa reprezentačního mužstva, jak hodnotil zápas. A zároveň si popovídat i na další velmi zajímavá témata týkající se nejen českého hokeje. Pár dní po skončení juniorského šampionátu nechybělo jeho hodnocení a řeč pak přišla i na nedávného Draka Tomáše Fořta, který pod panem Říhou nakoukl do národního mužstva.
SKUPINA ČEZ

Před pár minutami skončilo utkání mezi Šumperkem a Novým Jičínem. Úvodní otázka se tak přímo nabízí, tedy jak vy, z pozice nezaujatého diváka, byste hodnotil zápas i s ohledem na to, že nejspíš utkání na této úrovni moc často nevídáte.
Sleduji akorát výsledky, musím se přiznat, že na zápasy druhé ligy nejezdím. Panu Velčovskému, se kterým jsme kamarádi, jsem slíbil, že tuto sezónu na nějaké utkání přijedu. Překvapilo mě nasazení hráčů, v utkání oba týmy bojovaly až do konce zápasu. Domácí byli trošku nervóznější. Měli spoustu šancí, a kdyby je využili, utkání by možná bylo rozhodnuto už před prodloužením. Soupeř se mi zase líbil v obraně, jak trpělivě čekal. Vydržel se svou hrou až do konce. Rozhodující gól pak padl po nádherné a parádní akci domácích. Ale takových situací byla v utkání spousta, byť i v rozehrávce byly chyby. Přičítám to i euforii, hrálo se z jedné strany na druhou, kdy se všichni snažili dát do zápasu vše. To se mi opravdu hodně líbilo.

Šumperské prostředí si pamatujete, vy jste tu byl s Pardubicemi před dvanácti lety na soustředění. Dnes jste byl přítomen na mistrovském utkání. Jak jste vnímal atmosféru zdejšího prostředí?
Klub i partnerské firmy odvedly velký kus práce. Zázemí se někam posunulo, i vzhled zimního stadionu. Hokej je v Šumperku, osobně si myslím, sportem číslo jedna. Atmosféra byla výborná, diváků chodí opravdu dost. A hokej, který předvádí domácí, tedy útočný a nápaditý, se musí líbit.

Odbočme již od šumperského prostředí. Před pár dny skončilo mistrovství světa juniorů. Jak byste ho hodnotil z pozice trenéra seniorské reprezentace?
Byl jsem se podívat, jak v Ostravě, tak v Třinci. Viděl jsem pak všechna mužstva. Samozřejmě na čele kvality stojí tradiční světová špička. Pak následují další týmy, ať už i Švýcaři či Němci. Udělali obrovský kus práce a výkonově šli velmi nahoru. Musíme si v tomto směru dát pozor, abychom nezaspali a nedostali se do nižších pater, aby se nám špička nevzdálila. To bude úkol nás všech.

I s ohledem na tuto problematiku, ale i spoustu dalších, se řeší aktuálně třeba i uzavření extraligy. Jaký je váš názor?
Pokud kluby nebudou pracovat s mladými hráči a nebudou pracovat na tom, aby měly v týmu dvě pětky mladých hráčů, tak to nemá v tomhle směru žádný smysl. Potřebujeme právě to, aby nám mladí hráči začali do seniorských soutěží i do extraligy promlouvat. Když pak vidím, tím je nechci urazit, starší hráče, tak pořád jsou nejlepší a výkonnost si drží. To mě zaráží a zklamalo. Mladí hráči se prostě neprosazují a myslím si, že i my, tedy trenéři, bychom jim měli dát důvěru, dát jim možnost se prosadit. A nedávali přitom pořád hlavní prostor starším hráčům. Na druhou stranu na tuto příležitost musí být mladí hráči připravení. A pokud nejsou, je logické, že trenér jim takovou šanci nedá.

Jedním z hráčů, kteří na juniorském šampionátu nezklamali, a má ještě k tomu odehráno v extralize možná nejvíc z celého kádru, je Karel Plášek. Vy jste jeho otce trénoval v Přerově a později v Pardubicích. Bylo tolik podstatné i pro to, jak se s účastí na turnaji popral, i to, že dostává v Kometě, navíc v tolik bouřlivém brněnském prostředí, velké množství prostoru v extralize?
Hlavně mu dal hodně táta, tedy přivedl ho k té tvrdé práci, tvrdému tréninku. Že pak hráč bude sebevědomější, že bude dál dělat kroky v kariéře, to už záleží potom na něm. Ale i Karel Plášek starší šel na vrchol tvrdou a neustálou prací, dřinou, a jestli tohle synovi předá, tak jenom dobře. A mladý Karel si o tuto šanci řekl nejen v Brně, ale i ve dvacítce. To nejtěžší ho ještě teď čeká, nejdůležitější období přechodu mezi seniory. Teď bude na něm, jak moc tu šanci bude chtít využít a poprat se o místo. A na to musí být připravený.

Za pár měsíců vás čeká mistrovství světa seniorské kategorie. Zatímco v jiných reprezentacích není problém najít jedince, kteří jsou schopni prakticky okamžitě přejít z juniorské reprezentace do seniorské, třeba Kaapo Kakko, který během jednoho roku vyhrál juniorský i seniorský světový šampionát, tak u nás takových hráčů moc není.
Samozřejmě s tím nemám problém, pokud hráč bude na dané úrovni, bude připravený a splní naše požadavky. Bude na takový posun připraven fyzicky, kondičně i mentálně. Chceme všichni, aby za národní mužstvo hráli ti nejlepší. Máme vizi, že dáváme šanci i starší generaci, která by měla učit mladé hráče i střední generaci. A pokud toto vezme mladá generace za své, tak my budeme jen rádi. Ale mladí hráči musí mít připravení a naprosto nachystaní konkurovat všem v mužstvu. A to je strašně těžký v této době.

Je tedy možnost, třeba právě z kádru na mistrovství světa juniorů, že byste si představil nějakého hráče třeba v sestavě na některý z turnajů Euro Hockey Tour?
To nemohu moc říci, protože já jsem viděl zápasy svrchu, nebyl jsem tak moc blízko. A tak jsem spoustu důležitých věcí neviděl. Ale mnoho kluků nebylo připravených na tak těžkou skupinu, na tak těžký boj. Někteří se objevili, jiní se trochu ztratili. Ale stabilitu a konkurenci nevytvářeli a tam vidím strašný skok, že hráči pak nestihají. To značila i vyloučení, kdy nešlo o technické chyby, ale prostě jsme nestihali, kondičně, bruslařsky. Tým to stálo mnoho sil. Samozřejmě bojovnost v zápasech byla, ale to je přece normální a nemůžeme hráče v tomto věku přemlouvat, aby bojovali. Ale k otázce – těžko. Ta konkurence je obrovská a v současné době máme národní tým stabilizovaný. Pokud nám pak přijedou i hráči z NHL, tak těžko budeme zapracovávat do týmu někoho z této dvacítky. Proto jsem měl při příchodu k národnímu týmu i vizi béčka, tedy záložního týmu, který by objížděl řekněme turnaje na Slovensku, Švýcarsku, Německu. A tím pádem by se tato skupina obouchala v mezinárodním hokeji a pro nás i ty kluky by to pak bylo snazší.

Nedávno ještě zde v Šumperku působil Tomáš Fořt. Hráč, který předvedl následně obrovský progres a vy jste ho poté nominoval ze Zlína do reprezentačního týmu. Čím vás zaujal a dal vám najevo, že má na to hrát v reprezentaci?
Tomáš byl naprosto připravený hrát v národním týmu. Věděl, co chce. Dali jsme mu úkol, on ho splnil. A udělal práci navíc. Je velká škoda, že pak na mistrovství světa přijeli hráči z NHL, a to už je obrovský skok. Na začátku sezóny se pak zranil a teď manko dobíhá. Chtěli jsme jej přitom vzít už na turnaj do Ruska, ale sám říkal, že ještě není zdravotně v pořádku. Nicméně tohle jsou přesně ti hráči, kteří se naučili tvrdě pracovat, které potřebujeme. Tohle je český hokej. Nepotřebujeme kopírovat Kanaďany, Američany, Švédy. Ne, český hokej byl založený na tvrdé práci. Jako všude. A tvrdě trénovali český hokej pod skvělými českými trenéry. Pojďme českou cestou a nemusíme ani počítat deset let. Jen musíme tvrdě pracovat.

Foto: V. Václavková