TOMÁŠ KABERLE: Co si vzpomínám, v Šumperku jsem ještě nehrál

Měříte pár centimetrů pod dva metry a vážíte okolo devadesáti kilogramů. Máte na kontě jednu olympijskou medaili, konkrétně s čistě bronzovým odleskem. Mimochodem stihnete vyhrát titul mistra světa a zvednout nad hlavu nejslavnější hokejovou trofej v podobě Stanley Cupu. Rvete se o šanci zůstat v nejlepší lize historie. Když nový kontrakt v zámoří nakonec nepodepíšete, nezoufáte – vypomůžete milovanému odchovaneckému klubu, jenž touží po pádu z nejvyšší soutěže pookřát a vyšplhat zpátky mezi elitní čtrnáctku. Kdo jste? Přeci Tomáš KABERLE!

Návrat zpátky domů na Kladno pro něj rozhodně nebyl tolik příjemný, společně s ostatními spoluhráči sahal po bodech v dračím doupěti. Patrik Moskal ale usměrnil naděje Rytířů, jen něco málo přes tři minuty do konce základní hrací doby donutil brankáře Jana Lukáše, aby z klece vytahoval třetí kotouč. Kaberle ovšem po odchodu z hostující šatny nevykazoval známky nabroušenosti. „Utkání bylo hodně vypjaté a domácí urputně bojovali. Prvních deset minut měl Šumperk navrch, pak zase převažovala hra našeho týmu. Jenže naše zbytečná chyba vrátila opět draky zpátky do zápasu,“ popisoval majitel nejcennějších světových trofejí příčiny kladenského bodového vyjití naprázdno.

Pravda, jeho cesta k našim diktafonům (z šatny určené pro hráče hostujícího kádru až nedaleko autobusu Středočechů) není nikterak zdlouhavá. Mohli byste ji snadno odkrokovat. Přesto čekání na vytoužené interview zabralo několik minutek, hokejista věrný kladenskému hokeji s radostí rozdal mnoho podpisů, pořídil několik fotografií s nejmenšími. Sic uspokojil jedny, přicházeli další. Tomášovo pozápasové vyprávění ale probíhalo z profesionálního hlediska bezchybně. „Dovolili jsme Šumperku přesilovku pět na tři, to byla jedna z hlavních příčin, proč domácí udrželi s naším výběrem tempo až do konce. Třetí gól byl už docela náhodný. Makali. I když jsme byli celkově lepší, hraje se na vstřelené braky a těch dnes více nastřílel Šumperk,“ podotýkal uvědoměle.

Tvrdý souboj o každý puk, Šumperk nakonec porazil papírového favorita

Před vstupem do třetí dvacetiminutovky většina přítomných tušila, že předvánoční třaskavá sobota nabídne vyvrcholení právě v poslední periodě. Co víc, jediný následující gól vskutku určil šťastnějšího po zaznění závěrečné sirény. „Led nebyl žádná hitparáda, šlo vidět, jak puky často odskakují z hokejek. Vlastně právě takový zásah rozhodl, nešlo o žádnou přímočarou akci, jen pro nás smolný a pro domácí hráče šťastný okamžik. Náš gólman neviděl a puk zapadl do sítě,“ nemohl si nevšimnout nepříliš parádních podmínek pod bruslemi. Nepřesnosti ke všemu často tropily trable i jedincům z domácí řad, několikrát museli lovit odražené touše před Danielem Zelenkou. „Každý zápas je jiný. Chceme ale pokaždé vyhrát. I když po dnešním večeru body domů nevezeme, je třeba se koncentrovat už na příští utkání,“ dodal.

Předváděl umění s kotoučem na holi snad úplně všude na světě, kde by jednou každý správný hokejový fanda chtěl zavítat. Poznal mnoho hokejových hal, kabin i kvalitních zázemí. Nemluvě o jeho působení v dost možná hokejem nejpoblázněnějších metropolích na planetě. Kanadské kluby Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs patří mezi atmosférou tohoto ledního sportu nejsvátečnější místa. Tam všude Tomáš Kaberle na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je zažívat onen příjemný mráz v zádech. Nyní dorazil do stařičkého chrámu šumperských draků. „Hala jako hala, co se dá dělat (směje se). Dlouho jsem neměl možnost na takovém stadionu hrát. Ale má led i mantinely a plexisklo, takže proč ne,“ přitakává pobaveně. „Do Šumperka jsem zamířil vůbec poprvé, co si vzpomínám, tak zatím nebyla možnost, abych tady hrál,“ podotkl v návaznosti na předchozí otázky.

Tomáš Kaberle poprvé v Šumperku, Karla Pláška dříve potkával v rámci extraligy

Stejně jako Kaberle poznal většinu amerického kontinentu, potkal vesměs většinu těch největších světových hvězd nynějšího období. Dostal ale sakramentsky složitou úlohu. Zná některého ze Šumperáků? „Hrával jsem proti (zamyslí se) … útočník, nenosí ochranné sklo na helmě. A působil myslím v Pardubicích,“ nemohlo se mu za žádnou cenu na mysli vybavit jméno Karel Plášek. Tak jsme mu jej s radostí připomenuli. „Jo, Karel Plášek proti mně hrál kdysi extraligu, ale jinak o nikom jiném, koho bych znal, nevím.“ Ihned hodnotil i samotný rozdíl mezi prvoligovými vodami a ostatními soutěžemi. Třeba tolik diskutovanou Tipsport extraligou. „První liga znamená hodně bojovný hokej. Všichni se snaží, i když ne všechny kluby mají tak velké rozpočty. S extraligou asi těžko porovnávat,“ upřesnil svůj pohled na věc.

Sestavu kladenských Rytířů posílil, aby klubovým barvám vrátil alespoň něco z toho, s čím ho středočeský hokej do světa vyslal. Náleží mu jistě nelehká úloha, už jen proto, že mančaft Jaromíra Jágra by nejradši znovu působil v nejvyšší tuzemské soutěži. „Všichni víme, jaký máme cíl. První polovina nebyla podle představ, kluci hráli hodně venku. Teď se nám podařilo ukořistit vrchní příčky, doufáme, že do play-off přineseme daleko lepší formu, než byla na našich hokejkách dnes.“. Ani mezi přímým určení ambicí nekličkoval, sám tuší, že Kladno vždy patřilo mezi nejlepší. „Každý by si přál zpětný postup, ale to je ještě dlouhá cesta. Musíme pokračovat zápas od zápasu, potom uvidíme,“ zakončil příjemné večerní povídání. Rozdal posledních pár podpisů a mohl zmizet za spoluhráči do autobusu.