Nedá se to nazvat jinak, než darovaný zápas, lituje ALEŠ HOLÍK

Fanoušci Šumperka už jakoby si začali zvykat, že jejich svěřenci doma vyhrávají jeden zápas za druhým. O to více byli překvapeni, když si hokejisté z Kadaně odvezli domů všechny tři body. Přestože Šumperk nad svým sokem vedl po první třetině jasných 4:1, hosté v průběhu druhé části dokázali vývoj skóre otočit na 5:4. A vedení už se nepustili. Střelec čtvrté šumperské branky, Aleš Holík, byl po zápase pochopitelně zklamaný.

Aleši, jak se cítíte po tomto utkání, ve kterém jste ztratili vedení 4:1?
„Strašně. Bylo to špatné, odehraný zápas s Kadaní se nedá asi nazvat jinak, než jako darovaný.“

Co se po první třetině za stavu 4:1 stalo? Měli jste tříbrankový náskok a pak z ničeho nic soupeř začal dotahovat…
„Stalo se přesně to, co nemělo. V první třetině nás mačkala Kadaň a my dávali góly, ve druhé části to bylo přesně naopak. Takhle ale nemůžeme hrát, nemůžeme takto nastoupit. Kadaň nás naprosto maximálně vyškolila ve druhé třetině. Na konci zápasu si pak výsledek zkušeně ohlídala.“

To samé už se Šumperku stalo při posledním domácím utkání s Hradcem Králové, kdy se Hradečtí také málem dotáhli ve třetí třetině až k vyrovnání. Čím to?
„Vůbec nevím. Nevím, co se děje. Už v Benátkách jsme soupeři darovali tři branky, dneska dá se říci, že Kadani čtyři. Je to opravdu špatné. Mysleli jsme si asi, že doma nemůžeme nikdy prohrát.“

Co konkrétně jste dělali od druhé třetiny špatně?
„Jednoznačně, měli jsme hrát úplně v klidu, když jsme vedli o tři branky. Přesně to se nestalo. My si měli na Kadaň počkat, až do nás půjdou. Místo toho jsme zbytečně chodili ve čtyřech nebo pěti hráčích dopředu. Soupeř si nás úplně v klidu prohazoval. Řekněme si, ty branky Kadaně byl náhodné a šťastné, ale šli si za tím.“

Zdá se, že jste se od konce první třetiny trápili i v produktivitě…
„Je to nějaká smůla, která nás tak trochu už provází od začátku sezóny. Několikrát jsme šli dva na jednoho, byly to někdy až stoprocentní šance. My z toho nic nedali a soupeř pak vzápětí snížil. Je to škoda.“

Těsně po ukončení rozhovoru se šumperským kapitánem a produktivním bekem Alešem Holíkem jsme zašli ke kabině hostí. Na pár otázek ohledně uplynulého utkání nám odpověděl i hostující útočník Roman Chlouba.

Romane, po první třetině jste prohrávali se Šumperk 4:1. Měl trenér poté v kabině nějaký větší proslov?
„My jsme si hlavně v kabině řekli, co budeme hrát. Bohužel jsme v první třetině dostali čtyři góly, chtělo se ještě zlepšit. Naštěstí nám už ve druhé třetině do branky soupeře napadali nějaké góly. Na konci druhé části jsme pak zápas otočili. Ve třetí třetině se nám už výsledek podařilo dobře uhlídat.“

Branky Kadaně ve druhé třetině byly většinou po šťastném odrazu nebo dorážce. Potřebovali jste třeba i trochu štěstí, abyste s výsledkem mohli něco udělat?
„Určitě, v hokeji je potřeba štěstí. My hlavně ale potřebovali hrát tu hru, co hrál Šumperk v první třetině. Nakonec se to paradoxně obrátilo, v první periodě se puky odrážely Drakům, ve druhé zase nám.“

Co dělal vlastně Šumperk od druhé třetiny špatně?
„Těžko říct. Je možné, že už si za stavu 4:1 mysleli, že mohou utkání v klidu dohrát.“

Když Šumperk v závěru zápasu ještě dokázal snížit na 5:6, báli jste se pořád o výsledek?
„Báli bych asi neřekl. Věděli jsme, že ještě stále vedeme a musíme hrát v klidu. Soupeř byl ten, kdo musel spěchat za vyrovnáním. Potřebovali jsme závěr zápasu poctivě ubránit a odvézt si tři body.“

S čím jste vůbec šli do třetí třetiny za stavu 5:4 pro váš tým?
„Hlavně byla potřeba hrát svoji hru. Bránit střední pásmo, nepouštět soupeře k puku a dobře forčekovat. Také si zbytečně nehrát s pukem a vyvézt jej co nejrychleji z vlastní třetiny.“