Lukáš Žálčík touží po play-off, pozvánku na soustředění bere jako dobrý signál
V posledních dnech dvakrát jako hráč Medvědů zavítal do Šumperka, svého rodného města, v obou duelech Drakům vstřelil gól, v tom druhém dokonce dva, ale na body to nestačilo ani jednou. Beroun tak ztratil na svého nejbližšího rivala další body a baráž jej nejspíš nemine. V ní však Žálčík nenastoupí, protože nemá odehráno potřebné množství zápasů určené soutěžními řády. Po utkání v Šumperku jsme se s Lukášem Žálčíkem setkali u autobusu berounských hokejistů. Zpět s nimi necestoval, zůstával na malý čas v rodném Šumperku, s rodinou. Aby se zase v pondělí hlásil v Berouně. Ten prohrál na severu Moravy 4:7 a prakticky si zavřel poslední šance na vyhnutí se barážovým bojům. V nich už by Žálčík Berounu pomoci nemohl, o to větší ztráta, když v Šumperku byl opět nejlepším hráčem hostů na ledě.
Lukáši, máte za sebou zápas v Šumperku, kde jste se narodil a s hokejem začínal. Jak se vám hrálo?
Celkem dobře. Jen se cítím unavenej, v tom nehledejte žádnou výmluvu. Včera (v pátek 2. 3.) jsem ještě odehrál přípravný zápas za Spartu, dva dny předtím jsem hrál taky. Je toho celkem dost, ale snad jsem ještě našel nějaké síly. Celé utkání bych ale jinak hodnotil velmi negativně.
Unavený? Na ledě to vypadalo jinak, dal jste dvě branky, obě navíc v oslabení a pokaždé v situaci, kdy byla potřeba uplatnit rychlost. K tomu další šance…
Za to mohou zdejší fanoušci, někteří tu během posledního zápasu po mně něco pokřikovali, tak jsem se vyhecoval. Podařilo se mi ujet, dát gól. Jenže když prohráváte, tak ani nemáte chuť góly slavit. Jen po tom druhém jsem zamával rodině.
Lukáš Žálčík v berounském dresu na šumperském ledě...
Po další prohře je situace v Berouně asi hodně složitá...
(Sklopí hlavu a přemýšlí). No… No… Tohle už je hodně mizivý, po té prohře je tady jasný, že jdeme do baráže. Teorie samozřejmě je, ale… (Odmlka). Musíme se na to připravit. Takové chyby, co jsme tu dnes předvedli, to se prostě nedělá, pokud se hraje nejdůležitější zápas celé sezóny. Můžeme si za to ale všichni, já jsem tam měl taky dát gól, nedal. Takže ne, že to tam někdo zkazil (ve skutečnosti zazněl peprnější výraz), ale prostě je to vina nás všech, můžeme si za to všichni. Od prvního hráče až po třeba, já nevím, třeba po maséra.
Vy jste přitom v poslední třetině zabrali, stáhli na rozdíl jediné branky. A domácí rázem měli problémy, vy zase tlak.
Tlakem bych to určitě nenazval. Dobře, byli jsme možná lepší, ale že bychom měli tlak? O tom nemůže být řeč. Jenže po našich hrubých… fakt hrubých chybách, to prostě nejde vyhrát takhle důležitej zápas.
Nic na plat, dnes těch chyb v defenzívě bylo dosti na obou stranách. Ani obranná hra Draků se v letošní sezóně nedá označit za silnou stránku Šumperka a i dnes domácí vyrobili chyby.
To ano. Ale u šumperských beků se mi zdá, že umí někdy přitvrdit, když je to potřeba. Občas taky udělají chybu, jde vidět, že jim to sem tam přeskáče přes hole. Ale nám daleko víc.
Hodně by mě zajímalo, jak lze vnímat letošní sezónu, kdy jste toho dost odehrál za Spartu, ale i za Beroun?
Já jsem hlavně ve Spartě, kromě šesti úvodních zápasů, co jsem odehrál za Beroun. Pak si mě vytáhli do Holešovic. Jenže na začátku února se vrátili někteří zranění hráči a já doplatil na špatnou koncovku. Tak jsem šel zase do Berouna. Tam se mi ale začalo zase dařit.
I proto nejspíš přišla pozvánka na soustředění Sparty…
Doufám, že je to pro mne impuls, náznak, že bych se mohl objevit v play-off. I kdybych měl být jen třináctý útočník a čekat na svou šanci.
Ve Spartě je nyní přetlak mladíků, kteří vzešli z úspěšné a silné generace juniorky bojující o titul ve své věkové kategorii…
Je nás tady hodně, čtyři, možná pět útočníků, kteří jsme hrávali v juniorce, náš ročník devadesát. Ať už já, Miroslav Forman, Tomáš Rubeš nebo další.
Napadá mě, z pohledu vytížení ve Spartě i v Berouně, do toho pak nyní soustředění klubu, jaký je váš aktuální tréninkový a zápasový režim?
Řeknu to takhle. Od začátku září jsem kromě nemoci měl čtyři, pět dní volno. Když je volno v Berouně, tak sloužím ve Spartě, a když je volno ve Spartě, tak zase funguju v Berouně. Volno jsem měl tak 24. prosince, taky 31. prosince… Pak už fakt nevím.
Jak se tohle dá skloubit se studiem na univerzitě?
No, bohužel moc ne. Jak jsem ve Spartě, v extralize, tak to vůbec nejde zvládat. Prostě nejde… My jsme hráli ob den, celý říjen jsme měli tuším třináct zápasů a já byl od rána do večera na zimáku. (Přemýšlí). No, vypadá to, že si to budu muset nějak se školou udělat. Jenže vůbec tedy nevím jak. Ale na tohle teď před play-off moc nemyslím.
Předpokládám, že sledujete předkolo extraligy, protože právě z něj vzejde soupeř pro Spartu. A také je možné, že to bude brněnská Kometa…
Určitě by to bylo pěkný, Brno má spoustu fanoušků. Ale nám je to vcelku jedno, koho dostaneme.
Sparta má určitě nějaké cíle podpořené ziskem Prezidentského poháru, ale asi se teď nedá hovořit o titulu. Je před vámi čtvrtfinále a jak to bývá, je potřeba jít zápas od zápasu, sérii od série. Na druhou stranu, po takové základní části vypadnout ve čtvrtfinále by bylo zklamáním…
(Zamyslí se) Asi jo. Všichni to tak cítíme, včetně trenérů, masérů, všech. Bylo to tak i v základní části, kdy jsme trpělivě šli bod po bodu, zápas za zápasem. A takhle to musí jít i v play-off. Musíme makat dál, plnit hlavně pokyny trenéra, nehledět na to, koho chytnem. Musíme se s tím vším vypořádat.
Prožíváte zajímavou sezónu, kdy střídáte kabinu Sparty, která vede extraligu, a Berouna, který je předposlední v 1. lize. Jak se snáší a vnímá rozdíl v náladě v obou kabinách?
Je to takový divný, když jdete z prvního extraligového týmu do předposledního první ligy. Ty nálady jsou samozřejmě úplně jiný, rozhodně zcela jiný. Ale snažím se to nevnímat, chci se soustředit hlavně na sebe a své výkony.
Nedávno Draci prohráli v Písku a i tam se trefil Michael Zacpálek.
Všiml jsem si toho. (Usmívá se). Jasný, my už jsme si volali, říkal, že má samozřejmě radost, že ten gól dal, když tu nemohl zůstat. Řešili jsme to, byl šťastný, nebudu vám přece lhát. Řešili jsme to. (Stále se usmívá).
Teď ještě nevolal? (rozhovor vznikal přibližně hodinu po konci utkání)
Ne, ještě ne. Ale čekám nějakou gratulaci. (Smích).
