Ztratit to by byl velký propadák, přiznává dvougólový střelec Martin NOVOTNÝ
Po dvou třetinách vedl Šumperk 5:1 a nad ledovou plochou i v ochozech se vznášela spokojenost. Draci nepředvedli žádnou větší chybu, soupeře jasně přehrávali a jedním z gólů se na vysokém vedení podílel i Martin Novotný. „Měl jsem to trefit už napoprvé. Ne až z dorážky,“ připomněl okamžik, kdy mu Vrdlovec pomohl vybojovat na modré čáře puk. Novotný se neunáhlil, svezl puk na kruh a tvrdou bombou provětral beton Luňáka. Z následné dorážky již ležícího brankáře překonal a vstřelil důležitý gól na 3:1. Ještě důležitější byl asi ten druhý, při závěrečné power-play: „Chtěl jsem hlavně vyhodit a při té příležitosti trefit branku a jít střídat, protože jsem opravdu nemohl. Ani jsem se nesnažil moc mířit. Při tréninku se snažíme nahazovat puky přes celé kluziště, takže to možná v ruce mám. Ale spíš to byla náhoda,“ smál se nečekaný kanonýr zápasu. „Slepá veverka si našla oříšek,“ komentoval Novotný své střelecké obrození s úsměvem.
Právě k němu měl důvody, i když nechybělo mnoho, a utkání mohlo vypadat zcela jinak. Draci totiž přišli o nadějný náskok 5:1 a nakonec zuby nehty bránili jakékoliv vedení. „Dvě třetiny byly super, hráli jsme přesně tak, jak jsme měli. Jenže pak jsme dostali na 5:2 v oslabení, potom hosté využili brejk a už se to s námi vezlo. Najednou to máte v hlavách. Navíc jsme nedali přesilovku pěti proti třem, naopak inkasovali na 5:4. Velké štěstí, že se mi tu prázdnou branku nakonec podařilo trefit,“ usmál se Novotný, který v rámci gólových zápisů má ještě co dohánět na svého kolegu z obrany Aleše Holíka.
Právě za stavu 5:4 ovládla stadion místo veselé nálady nervozita. Mnozí fandové schovávali hlavu do dlaní s tvrzením, že to snad není ani možné. Hráči moc nebyli jiní. „Říkali jsme si, že to není možné, a že to prostě musíme urvat. I kdybychom ten puk měli sežrat. Ztratit takto rozehraný zápas, to by byl velký propadák,“ věděl Novotný. Ten se uskutečnil již v prvním vzájemném zápase, a i to prospělo Drakům k motivaci. Šumperk prohrál pod Bílou věží 1:6. „Chtěli jsme soupeři oplatit porážku z jejich ledu, i když tam chybky byly. Ale také jsme toužili udělat radost Romanu Meluzínovi a věnovat mu vítězství.“