Tentokrát to napadalo nám, příště může rozhodnout jiný útok, ví Tadeáš JAROŠ
I on neopomněl při hodnocení zápasu zmínit, jak dobrým výkonem se soupeř v Šumperku prezentoval. O to cennější je v konečném důsledku vítězství Draků. „Věděli jsme, že nás nečeká nic lehkého. Budějovice dostaly v prvním kole desítku, což je nepříjemné pro každého. Určitě jim k tomu svoje řekl i trenér, takže sem přijeli připravení. Navíc my byli v první třetině nervózní a zaskočení,“ vrátil se k první třetině utkání Jaroš. V ní měli hosté více ze hry, byli aktivnější a vzhledem k papírovým předpokladům pak zaslouženě vedli. „Přehrávali nás, takže jsme si v kabině o přestávce řekli, že takhle to dál nejde. Ale opravdu hráli výborně, musím před soupeřem smeknout. Kdyby byl po první třetině stav 0:2 či 0:3, tak bychom se asi nemohli divit. Díky Michalovi v brance nakonec vedli jen 1:0. Podržel nás, stejně jako celý zápas a stejně jako v ostatních utkáních. My mu to pak vrátili tím, že jsme dokázali dát branky,“ shrnul křídelní útočník první formace celé utkání. A nakonec zmínil i jeden otřepaný fakt:„Je úplně jedno, jestli vyhrajete 10:1 nebo 4:3. Důležité jsou tři body.“
První šumperská formace pak byla tentokrát opravdu klíčovou s ohledem na produktivitu mužstva. Obstarala všechny čtyři branky. Jaroš ale odmítá, že by zápas vyhráli jen oni. „Jasně, za naši formaci to byl super zápas. Ale hokej je o dvaceti, vlastně pětadvaceti lidech. Nejen o jedné pětce, ale o všech hráčích i o realizačním týmu. Tentokrát to tam napadalo nám, příště zase může dávat góly jiná formace. Rozhodně není výhra jen o hráčích, co obstarali branky. Ostatní kluci zase skvěle ubránili oslabení, nedostali branky a taky dokázali soupeře zatlačit. Příště zase mohou rozhodnout oni,“ zdůraznil podstatu kolektivního sportu útočník, který však v závěru zápasu dostával na ledě se svými kolegy z útoku více prostoru. „Je to tak zvykem ve většině týmů, že když se láme chléb, tak se hra stáhne na řekněme deset hráčů. Od trenéra jsme dostali důvěru, tak jsme na led chodili častěji. A naštěstí jsme dali ten gól na 4:3, takže jsme splnili, co se po nás chtělo,“ vrátil se Jaroš k závěru vyrovnaného duelu.
Přitom ještě před dvěma lety byl Tadeáš Jaroš jedním z aktérů finálové série playoff 2. ligy 2017/2018 mezi Draky a Porubou. Jako člen ostravského týmu. Byť tato bitva již nebyla tak vyhrocená jako semifinále z předešlé sezóny, tak si během šumperského utkání ostravští hokejisté vyslechli svoje. I z ostatních angažmá, hlavně pak také z opavského, věděl Jaroš, do čeho jde. „Hodně jsem se do Šumperka těšil. Už když jsme sem jezdili s Porubou v sezóně, kdy jsme postupovali, tu byla skvělá atmosféra. Ani teď to nebylo jiné, fanoušci nás hnali celé utkání. Diváci zde hokej prostě žerou. Jsem moc rád, že jsem součástí tohoto týmu a mohu zde být,“ netajil se Jaroš.
Ten zavzpomínal podrobněji i na zmiňovanou sezónu v Porubě. „Každý zápas, který jsme tu hráli, byl těžký. Šumperk hrál nahoře, měl výborný tým a hrál útočný hokej. V Porubě se podařilo také složit silný tým. Hrálo se tu nepříjemně, svou roli v tom hráli i fanoušci. Upřímně jsem rád, že jsem teď tady doma a nejezdím sem jako soupeř,“ usmál se Jaroš.
Již během přípravných zápasů si cestu na stadion nacházela i blízká rodina nové šumperské posily. A nebylo tomu jinak ani v případě domácí soutěžní premiéry. „Přijeli babička s dědou a s přítelkyní a jsem rád, že jsme vyhráli a že se mi povedlo dát i tu branku. Všechno se mnou prožívají, jsou to mojí největší fanoušci. Takže mě to moc těší, že jsme vyhráli. Po utkání mi říkali, jak se jim tu moc líbilo, že si užívali i skvělou atmosféru. Těší mě, že tu byli, vždy jsem rád, když mě přijedou na utkání podpořit.,“ uzavřel pozápasové povídání muž, který si dne 14. 9. 2019 připsal první mistrovský gól v šumperském dresu a výrazně tak přispěl k cenné výhře.
Tadeáš Jaroš a jeho sdílená radost se spoluhráči, ale i s přítelkyní a s prarodiči, kteří byli přítomni přímo na tribuně šumperského zimního stadionu
Foto: Věra Václavková
