Před zápasem jsem byl hodně nervózní, o to víc jsem se ale soustředil, přiznal Marek Micka
Náročná premiéra, nicméně se šťastným koncem. Jaké jsou tvoje první pocity po utkání?
Máme tři body, takže bych zápas určitě hodnotil pozitivně. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Z mého pohledu to bylo úplně něco jiného než v přípravných zápasech, kde jsme až na nějaké výjimky dominovali. Tohle naopak bylo opravdu vyrovnané utkání, důležité však je, že jsme dvakrát dokázali zvrátit vyrovnání a vyhráli.
Co si myslíš, že dnes rozhodlo v náš prospěch?
Myslím si, že rozhodujícím faktorem bylo to, že jsme se nenechali položit a nevzdali jsme se. Přežili jsme euforii Kopřivnice, která dvakrát vyrovnala a nedopustili jsme žádný zvrat z její strany.
Jak moc těžké bylo dostat se do zápasu, když se téměř polovinu první třetiny hrálo daleko od tebe a ty jsi tak neměl šanci pořádně si sáhnout na kotouč?
Ze začátku to bylo hodně náročné. Nemám rád takové zápasy, kdy se dlouho nic neděje a pak z ničeho nic na mě letí několik střel. Určitě jsem radši, když je to více konstantní. Bohužel ale i takové zápasy jsou a musím se s tím nějakým způsobem poprat. Z tohoto pohledu mi tedy více vyhovovala třetí třetina. Tam to už bylo natolik vyrovnané, že se hrálo nahoru a dolů a v podstatě jsme se v bráně nezastavili ani jeden.
Nechybělo přitom mnoho, abys při své premiéře udržel čisté konto. Nakonec jsi ale obdržel takové dvě smolné branky. Mohl bys je popsat?
První gól byl celkově takový smolný. Soupeř tam proskočil a kotouč mu trochu utekl. Já se tam už natahoval, a i když to měl na dlouhou ruku, tak to nějakým způsobem stáhl na pravou stranu a pak mi puk přeskočil hokejku. Bohužel no, i takové blbé góly k hokeji patří, to se nedá nic dělat. Ten druhý už byl těžký. Jednak ta střela byla těsně před mojí rukou tečovaná a puk mi následně proletěl těsně nad ramenem. Škoda, mohlo to být s nulou, ale to ještě třeba přijde.
Byl jsi před zápasem nervózní?
Před zápasem jsem byl dost nervózní, ale takhle to mám většinou vždy. Na druhou stranu si však říkám, že je to vlastně dobře, protože nervózní bývám vždy, když mi na něčem záleží. Myslím si, že se pak na to utkání i daleko více soustředím. Kdybych nebyl nervózní, připadal bych si, že zápas podceňuji.
Jak se s nervozitou vyrovnáváš? Jde s tím vůbec nějak bojovat?
Zkoušel jsem se ptát několika lidí, jak s nervozitou pracovat. Nakonec jsem ale došel k tomu, že nejlepším řešením je udělat si svoji pohodu. Jeden kondiční trenér mi ještě poradil prodýchávání, a to nejen před zápasem ale třeba i před vhazováním. To mi také hodně pomáhá.
Jak sis užil první mistrovské klání před zraky domácích fanoušků?
Já osobně jsem si své první utkání užil maximálně. Skvělá atmosféra a spousta diváků, to jsem už dlouho nezažil. Takže za mě super. Už když jsem sem přišel, tak jsem moc dobře věděl, že ta domácí atmosféra je speciálně v Šumperku vždy na top úrovni. Moc jsem si to užil a tímto bych chtěl všem fanouškům velmi poděkovat za podporu.
Co říkáte v kabině na to, že jste po čtyřech kolech na fantastickém prvním místě?
Jsme za to samozřejmě velmi rádi. Možná tomu trošku nemůžeme uvěřit, ale celý tým si to za ty výkony zaslouží. Sami jsme se vlastně přesvědčili o tom, že dokážeme hrát skvělý hokej dozadu a dokážeme dát góly. Ve výsledku se tak není čemu divit. Když takhle budeme pokračovat, tak to bude jenom lepší a lepší. Tým máme zkušený a zároveň doplněný mladými kluky, kteří hokej hrát umí. Zatím je to tedy opravdu skvělé.
Vnímáte to třeba jako takovou hnací sílu do dalších kol?
Za mě určitě, ale musíme si také dát pozor na to, abychom se tím teď nenechali ukolébat. Všechno totiž sledují soupeři a ví, že si na nás musí dát pozor. Nesmíme tedy z naší hry polevit, jinak by se nám to také mohlo vymstít.
Jak se ti v Šumperku zatím líbí?
Líbí se mi tu hrozně moc. A jak už jsem jednou říkal, jsem nadšený z takového množství fanoušků, kteří sem na zápasy chodí. Skoro všude říkám, že hokej hraji hlavně pro lidi, a především pro děti. Pamatuji si totiž sebe, když jsem chodil na stadion koukat na chlapy a hokej jsem doslova žral. A když teď vidím ty děti a celkově fanoušky, jak se radují z výhry, tak v tom vlastně vidím sám sebe.
Partu máte v kabině dobrou?
Partu máme v kabině skvělou. Jsem moc rád, jak nás, nové kluky, všichni přijali, protože co vím, tak se tu toho oproti loňskému ročníku moc nezměnilo a zdravé jádro zůstalo pohromadě. Myslím si, že si to tu všechno krásně sedlo.