Musíme se mentálně, fyzicky i herně připravit na vyvrcholení sezóny, velí trenér MARTIN JANEČEK

Musíme se mentálně, fyzicky i herně připravit na vyvrcholení sezóny, velí trenér MARTIN JANEČEK

Jaroslav Svoboda, středa 22.1.2020
Do konce základní části chybí šumperskému celku odehrát přesně deset zápasů. Ve hře je tak třicet bodů, což je téměř přesně náskok na třetí tým tabulky, Hodonín. Z praktického hlediska je jasné, že šumperský celek nenastoupí do čtvrtfinále playoff, čeká ho přímý postup do semifinále. Luxusní náskok na čele tabulky pak dává do rukou MARTINA JANEČKA možnost bez větších stresů připravovat celek na klíčové období celé sezóny. Vyřazovací boje rozhodnou o úspěchu týmu v ročníku 2019/2020 bez ohledu na to, jestli základní část vyhraje o bod či o dvacet a více bodů. Martin Janeček to ví a právě s lodivodem šumperského celku jsme si povídali pár desítek minut po utkání s Valašským Meziříčím hlavně již o blížícím se vyvrcholení sezóny. A rozhovor nabídl pro čtenáře několik velmi zajímavých témat.
SKUPINA ČEZ

Máme za sebou větší část základní části a je prakticky jasné, že tým postoupí rovnou do semifinále. Sezóna je rozjetá skvěle, na druhou stranu na hráče dlouhodobě není tlak z hlediska nutnosti uhrát v zápasech bezpodmínečně vítězství, vzhledem k náskoku. Což je v playoff ovšem každodenní proces.
Velký náskok na čele jsme si vypracovali výbornou hrou po celou sezónu, kdy jsme šli zápas od zápasu. Na sezónu jsme se velmi dobře připravili a náskok rostl i díky klopýtání soupeřů, kteří body ztráceli častěji než my. Na jednu stranu nám tento náskok tvoří komfort, kdy se můžeme relativně v klidu připravovat na playoff. To znamená, že s citem zintenzivňujeme trénink tak, abychom byli v koncovce sezóny natrénovaní tak akorát. Na druhou stranu opravdu je občas vidět uspokojení, občas se někdo z hráčů s vítězným utkáním jen sveze a není vidět výkon takový, jaký by měl hráč podávat. Ale s tím se pracuje a odvíjí se to od naší situace. Proto jsem byl z pozice trenéra po utkání s Valašským Meziříčím velice rád, že jsme prohrávali po dvou třetinách 1:2. To je situace, kterou potřebujeme prožít, protože ta v playoff nastane. Nic ve vyřazovacích bojích nebude jednoduchého. Vypadáme sice suverénně, ale utkání s Meziříčím bylo neskutečně náročný. V playoff nebude jednoduchého soupeře. V našem případě budou mít všichni očekávání, zároveň soupeři se na nás budou chtít vytáhnout a pro tým takový stav může být svazující. My zase musíme ukázat sebevědomí, které předvádíme celou sezónu. Buď se to podaří, či nikoliv. To ale opravdu ukáže až koncovka sezóny. A na ni se musíme mentálně, fyzicky i herně připravit.

Postupem sezóny zůstával tým konsolidovaný, nedochází k velkým zásahům do kádru. Došlo ale třeba u některých jedinců k vývoji a ke změnám pozice v týmu s postupující sezónou? Kdy třeba hráč získal novou roli?
Samozřejmě. Někteří hráči v průběhu sezóny mohli přijít o formu, vypadli pak ze své role. Naopak jiní se chytli a zase o sobě dali více vědět. Je potřeba zmínit, že některé kluky ze současného týmu jsem znal jen jako hráče soupeře, navíc se ve druhé lize pohybuji teprve druhý rok. Předtím jsem působil v první lize a jako host chvíli v extralize. Takže jsem neměl úplně přehled. Ale za absolvované období, kdy jsem přivedl hráče a kdy jsem měl možnost je poznat, tak se můj pohled měnil. Avšak zároveň se ukazuje, že jsme velice stabilní, málo se mění sestava, pokud se nestane nějaké zranění či cíleně se nezmění sestava kvůli určitému zpozornění hráčů. Ale to jsou standardní vývoje sezóny. Hráči se určitým způsobem během jednoho hokejového ročníku vyvíjí, někteří rychleji, jiní pomaleji. Vždy je potřeba pak s tím progresem pracovat a naopak na hráče zbytečně netlačit. Tady je parta kluků, která výborně pracuje a se kterou se dobře pracuje. A ta parta chce vyhrávat a ví, že výhry něco stojí... Soustředění, píli, dřinu. Moje práce je o to jednodušší. Kolektiv zde táhne za jeden provaz a pak takový tým nepotřebuje vytvářet na sebe zbytečný tlak, ale naopak je ideální mu věnovat podporu. Mám pocit, že mi to hráči vrací stonásobně svými výkony na ledě.

Přitom z hlediště se divácky může u některých hráčů zdát, že vinou od pohledu laxnějšího pohybu na ledě se těmto hráčům jakoby nechtělo. Jak je pak těžký pro trenéra přečíst hráče, který vypadá, že se mu sotva chce, či naopak že je to prostě hráčův styl hry?
Každý hokejista má svou řeč těla. Tak jako v civilu mimo led je někdo na pohled totální flegmatik a přitom se v něm mohou odehrávat nezměrné stresy. Tohle může klamat. Je potřeba co nejdřív každého hráče přečíst a zjistit, jakou má roli. Dám to na příkladu, aniž bych se chtěl nějakého hráče dotknout či o něm říci, že nechce. Zmíním třeba Daniela Vachutku, kdy je to drobnější hráč, střelec. A vím, že on mi nebude plnit roli hráče, který se bude často srážet. Samozřejmě, chci po něm osobní souboje, všechnu práci pro tým. Ale zároveň vím, že to není jeho silná stránka a má úplně jiné přednosti. Naopak jsou v týmu hráči, o kterých vím, že prostě se vyžívají v soubojích, zatímco neumí třeba zase tak dobře střílet. Potom je potřeba ten tým dobře poskládat. Vědět, co od kterého hráče chci a samozřejmě občas přimhouřit oko a být tolerantní. Je ošidné hokejisty soudit podle toho, jak jejich projev vypadá z tribuny. Pamatuji si, že jsem byl na extraligovém utkání v Olomouci, ještě jako junior, kdy jsme trénovali po mužském zápase. A byli jsme nahoře pod střechou, čekali jsme na trénink, a shora vypadalo, že se hráčům nechce. Pak jsme šli kolem mantinelu do kabiny a najednou mělo utkání takovou, až neuvěřitelnou rychlost… Takže pohled z tribuny opravdu klame.

Tým v letošní sezóně funguje velmi dobře a jeho nedílnou součástí, jednoznačně platnou součástí jsou i mladí hráči. V poslední době se často zmiňuje, že mladší hráči, třeba na hranici juniorky a seniorské kategorie, či snad ještě mladší, snáší těžce zápasy, kde jde opravdu o hodně a jsou pod tlakem. V Šumperku ale je vidět, že mladé pušky, ať už třeba čtvrtá útočná formace, ale i mladý obránce Jakub Plhal, to zvládají velmi dobře. Třeba právě Plhal s přehledem ustál proti Valašskému Meziříčí i souboje s velezkušeným a hlavně silově velmi disponovaným Martiníkem. Jak je ale těžké pak takového hráče, který střídá mužský a juniorský hokej, zbavit návyků, které si často z mládežnických kategorií do té seniorské nese?
Samozřejmě přechod z juniorky do mužů jsou neskutečně těžké. A ti, kteří to zvládnou, tak pak mají působení v seniorské kategorii snazší. Tenhle krok nejde nijak obejít. Naši kluci byli prostě hozeni do vody, protože jsme chtěli jít touto cestou a dát příležitost mladým klukům ze Šumperka. U mladíků jako Haluza, Urban, Scheuter, Plhal prostě potenciál pro další sezóny je a myslím si, že mohou mít i ambice hrát výš. Přál bych si, aby se jim podařila sezóna s postupem, i když předbíháme, a aby se porvali i o role ve vyšším levelu. S těmito kluky se pracuje velice dobře a zasloužili by si do takového týmu zapracovat. Na druhou stranu trenér musí najít odvahu tyto mladé hráče do toho dávat, i v těžších a klíčových okamžicích. Tím se nechci chlubit, ale tak to prostě je. Adam Scheuter s námi trénuje, má individuální plán ve škole a plně dohlížíme, aby to vše zvládl a neměl v žádné oblasti problémy. Občas vletí do juniorky a spíš tam by mohl mít herní potíže, protože juniorský hokej je opravdu jiný. Jakub Plhal nebo David Haluza se s tím rvou naopak, trénují s juniorkou a jsou více hozeni do vody. Ale jsou vděční za šanci a vrací nám důvěru hrou na ledě. Všichni jsou jednoznačně použitelní do zápasů a nebojím se toho. Jsem přesvědčený, že ukážou, že na to mají a že hokej doopravdy umí.

Nicméně tohle je zase devíza Šumperka, že máte jako trenér kam pro mladé hráče sáhnout. Určitě se tento krok nedá učinit v každém druholigovém týmu, čest výjimkám jako právě Šumperk, velmi dobře s mládeží pracující Žďár nad Sázavou, Opava…
Opravdu je to i o tom komfortu, jestli klub má kam sáhnout. A na těchto příkladech je vidět, že ona práce s mládeží se vyplácí. My ho máme, v Šumperku se dobře pracuje s mládeží. A pokud klub prostě nemá na to shánět a přivádět hotové hráče, tak se musí ubírat touto cestou. Třeba v Opavě se snaží kromě svých hráčů ještě spolupracovat i s Havířovem. Do Moravských Budějovic jezdí kluci ze Znojma. Takže je to o nějaké spolupráci a specifikách každého klubu. Rozhodně ale není dobré se na takové týmy povyšovat, že mají hráče odjinud. Každý klub má svá specifika a my máme výborný komfort v tom, že komunikace s mládeží zde funguje. Za mne velká spokojenost.

Blíží se konec základní části a tým ukázal své možnosti. Zároveň hráči v týmu určitě potvrdili, že jsou pro playoff kompletně do jednoho použitelní.
Jednoznačně ano. Snažíme se hrát na čtyři pětky a zároveň tak, aby čtvrtá formace nešla jen na dvě, tři střídání za zápas. Chci, aby hra měla tempo a hodně se bruslilo. Tohle se pak odehrát na tři pětky nedá a můžeme trénovat jak chceme. Intenzita hry je důležitá a klukům tento styl sedí. Ačkoliv máme hodně mladých hráčů, tak v playoff přichází kolísavá forma, zranění. Musíme mít poté připravené všechny hráče, kteří naskočí. Proto i točím brankáře a můj cíl je dostat do branky ještě do konce základní části i Dalibora Venouše. Zasloužil by si prostor a v Martině na konci srpna odchytal excelentní zápas. Nastat může jakákoliv situace, nechci brát prostor hlavní dvojici brankářů, ale chci, aby si Dalibor Venouš na hru sáhl a byl i on připravený.

Systém druhé ligy je nastavený tak, že celek z prvního a druhého místa po základní části postoupí rovnou do semifinále. Draky právě tato situace, a to si již troufám tvrdit, nemine. Jenže během sezóny právě zápasy po delší herní pauze týmu moc nesedly, ať už zmíním prohru se Žďárem nad Sázavou, tak vydřené vítězství s Novým Jičínem. Je to varování? Plánujete třeba nějaká přípravná utkání do onoho volného prostoru před vstupem Draků do playoff?
Ona pauza je opravdu velmi dlouhá, tuším nějakých 18 dnů. Na jednu stranu se můžeme připravit na semifinále, doléčit různé bolístky. Na druhou stranu je opravdu potřeba se udržet v tempu. Máme rozjednaná přípravná utkání se dvěma prvoligovými kluby, které by mohly skončit již v té nižší skupině a nepostoupit do předkola playoff Chance ligy. Abychom si během třech týdnů, protože ještě stojíme v posledním kole, odehráli zápas. Toto mám přislíbeno ze dvou prvoligových klubů. Navíc bychom si zahráli s kvalitním týmem. Ale zároveň si během takové doby můžeme olízat rány a doléčit zranění, plně se připravit na semifinále. Trefit formu, doladit ji. Nemá smysl začít nějak extrémně trénovat, když se připravujeme poctivě celou sezónu. Zvyšovat obrátky může udělat více škody než užitku. Přiznám se, že již od začátku ledna měníme trošku trénink, posunuli ho kousek dál s výhledem na playoff. Že nám nevyšla utkání po zápasové pauze v základní části, s tím si moc nelámeme hlavu. Těch důvodů mohlo být více. Samozřejmě v playoff pak důležitost vstupu do série po herní přestávce bude jiná. Mám k tomu spoustu poznámek, poznatků a analyzuji si i tyhle zápasy po pauze. Ale vloženými zápasy s prvoligovými kluby bychom dopad mohli minimalizovat a vymyslet vše tak, aby návrat do bojů dobře dopadl. Psychika hráčů je ošemetná věc, a pokud tým jako favorit klopýtne, může mít nepříznivý vývoj série na hráče různý efekt. Ale tomu se budeme snažit předejít.

Dá se v tom dosavadním průběhu sezóny třeba vybrat dva zápasy, které vám jako trenérovi daly nejvíc pozitivních poznatků? Ať už jde o utkání, které týmu vyšlo, případně i o zápas, který se moc nepodařil?
Z hlediska vítězných utkání určitě musím vzpomenout oba domácí zápasy s Havlíčkovým Brodem. To, řekl bych, byl až koncert a nám se podařilo do hry dostat vše, co jsme chtěli. Včetně disciplíny, která je právě proti Havlíčkovu Brodu velmi důležitá. V těchto utkáních se nám povedlo opravdu všechno. A vážím si i zápasů, kdy jsme se dostali pod tlak, právě třeba opravdu těžký duel s Valašským Meziříčím, kdy jsme po dvou třetinách prohrávali 1:2. Hráči se musí naučit hrát i pod emocemi diváků, kteří si zapískají, jsou nespokojení. Diváky jsme si namlsali a jsou zvyklí na dobrý hokej. Třeba i prodloužení proti Novému Jičínu, kdy soupeř byl sice z mého pohledu horší než my, ale ukopal to na remízu a my se s tím museli poprat. A připravit se na prodloužení, udělat zápas. Protože v playoff se tohle počítá a ostatní je jedno.

Vy jste naznačil, že jste zastáncem hry na čtyři formace. Ale s ohledem na blížící se playoff máte třeba v plánu zkusit i větší část utkání, případně celé utkání, odehrát dejme tomu jen na tři formace, abyste zjistil, jak to týmu půjde?
Může nastat, že si zkusím hru na tři útoky. Určitě ale ne z důvodu, že bych chtěl někoho nechat odpočívat. Po základní části je tak dlouhá pauza, že není důvod někomu dávat volno, aby si odpočinul. Kdyby samozřejmě po posledním zápase by následoval po dvou, třech dnech první zápas playoff, tak bych se rozhodl dát volno třeba první formaci. A více vytížit mladé hráče. Ale nás čeká pauza, takže spíš se budeme chystat právě v té stabilní sestavě na playoff a není moc důvod něco měnit. Navíc prakticky všichni hráči již v minulosti působili pod trenéry, co naopak točili jen tři formace. Takže zkušenosti s takovou hrou mají.

Koho považovat za favority z ostatních skupin?
Tak v severní skupině jednoznačně Vrchlabí, na tom se nejspíš shodneme všichni. Skupina Střed je velice vyrovnaná, vím, že silná je Kobra Praha, nepříjemné určitě budou i další týmy, třeba Tábor. Leckde chodí plné zimáky a týmy pak jsou nabuzení na konec sezóny, na playoff. Takže lehkých soupeřů potom ve vyřazovacích bojích určitě není. Ale upřímně, neumím a nedokážu moc odhadnout kvalitu jiných skupin.

Odbočím od playoff, právě ve skupině Střed působí i čínský výběr, který, při vší úctě k němu, kvalitou na soutěž nemá…
Je to jeden tým, těch zápasů s nimi není tolik. Nechci to nějak kritizovat a pouštět se do polemiky, ale moc se mi to nelíbí a považuji působení čínského výběru trochu za znehodnocení soutěže. Pro české týmy může být takový zápas zajímavý snad jen proto, že si ti kluci zahrají s exotickým soupeřem. Ale jinak je to hokejově… Tak to nastavil svaz a víc nemá smysl se tím zabývat. I kdybychom je měli u nás ve skupině, tak bychom takové utkání museli odehrát. Pak už by bylo na nás, jak k takovému utkání přistoupíme, jestli si zastřílíme. Ale i obdobná utkání dokážou ukázat charakter družstva, jak k nim přistoupí, když je naprosto jednoznačný favorit. Ale ano, jsem rád, že nepatří do naší skupiny.

Závěrem vám dám volnou ruku a je něco, co byste chtěl dodat?
Chtěl bych moc poděkovat fanouškům za podporu. I v těžkých momentech, jako když jsme třeba s Meziříčím prohrávali 1:2, tak nám lidi fandili a podpořili nás. Čekají nás těžká utkání a tohle bude potřeba. Jsou skvělí.

Foto: Věra Václavková, www.dracisumperk.cz