Jdeme správným směrem. Práce je ale ještě hodně, líčí své pocity David Bartoš

Máte za sebou úvodní měsíc na ledě v novém působišti. Jak se vám v šumperském dresu zatím líbí?

První týden jsme v podstatě jen trénovali. Hrát jsme začali až později a poprvé jsme hráli v Plzni, jestli se nepletu. Úvodní zápas nebyl sám o sobě úplně špatně odehraný, ale jde vidět, že si všechno ještě sedá. Tým je kromě pár kluků v podstatě nový. Do začátku ligy nám ovšem ještě nějaký čas zbývá a snad se nám podaří doladit co nejvíc věcí. Potenciál v nás ale určitě vidím.

Pan Majer po jednom z utkání řekl, že nechodíte úplně správně mentálně nastavení. Zápasy jste podle jeho slov šli pouze odehrát a ne odpracovat. Jak to bylo z vašeho pohledu a co se s tím dá nyní dělat?

Máme slabší začátky zápasu. Prostě nám dlouho trvá, než se dostaneme do toho správného tempa. Těžko říct, proč nám tak dlouho trvalo dostat se na vyšší otáčky. Je to i o tom, jak si to každý jednotlivec nastaví v hlavě. V šatně si vždy řekneme, jak do toho nastoupit, ale reálně začneme hrát až v půlce zápasu. Tento aspekt bych taky přidal k těm, na kterých musíme do startu Chance ligy vylepšit. Musíme hrát celých šedesát minut.

Chápu teda správně, že vám trvá dostat se do zápasového tempa?

Jednoduše řečeno se pomalu rozjíždíme. Každý potřebuje jedno dvě střídání, aby se do toho dostal. Chce to nějaký ten hit, zblokovat střelu anebo vypálit na bránu hned ze startu.

Mluvíte hodně o celém týmu. Jak zatím příprava sedí vám osobně?

V tréninku pracujeme na systémových věcech, které se dají propojit i s kondičními prvky. Věci, které trénujeme se projevují v zápasech a jde vidět, že to funguje. Je potřeba šlapat od začátku do konce a věřit systému. Pětky musí být kompaktní, a to se taky postupem začíná projevovat. Jihlava byla poslední dva roky na úplné špici první ligy a my jsme s nimi více méně dokázali hrát vyrovnanou partii. Dokonce myslím, že jsme v Pelhřimově mohli vyhrát. Mně příprava zatím sedí a cítím, že jdeme správným směrem.

Vaše pocity z týmu jsou tedy hodně pozitivní…

Máme v kádru hodně mladých kluků a ukázalo se, že hrát umí a určitě mají budoucnost. Pro mě je situace trochu netypická, protože ne vždy jsem hrál v tak mladém mančaftu. I když je ještě trochu brzo, tak myslím, že jsme si i v kabině sedli. Je tady dobré nastavení a mohlo by to fungovat.

Jak se vám zatím líbí pod „staronovou“ trenérskou dvojicí?

Vím, že spolu trenéři pracovali už dříve, ale zatím jsme na ledě pouze tři týdny. Je to mladá krev (usmívá se). Po x letech mám mladé trenéry. Vítám to jako velmi příjemnou změnu a uvidíme, jak to bude klapat v sezoně. Jde vidět, že hokejem opravdu žijí. Jsou zapálení a bude jen na nás, jak zvládneme plnit věci, které budou chtít.

Když tak ale přemýšlím, opravdu nikdy jsem takto mladé trenéry neměl (umívá se). Kromě Šimíčka a Stloukala, ale to je stejně pořád rozdíl nejmíň patnácti let.

Dlouhé roky jste hrál ve Znojmě, ale teď nastoupíte už do třetí prvoligové sezony v řadě. Je velký rozdíl mezi ligou EBEL a Chance ligou?

Abych byl upřímný, je to obrovský rozdíl. Hlavně v kvalitě hráčů směrem dopředu. Kanaďani vás prostě zmáčknou na minutu a půl do pásma, pomalu si nesáhnete na puk a vytvoří si gólovou šanci. Celkově se tam hrálo rychleji. Na druhou stranu se tam nepadá, nikdo tam není opatrný a prostě se lítá. U nás loni padalo asi pět týmu a hrálo se trochu více odzadu. Určitě i tady máme ale spoustu šikovných hráčů.

Myslíte tedy, že by úroveň Chance ligy zvedli hráči ze zahraničí?

To je těžké takto říct. Občas je to totiž střelba na slepo. Pamatuju si, když se do Znojma přivedlo třeba sedm cizinců a skoro nikdo se nakonec neudržel. Je to hodně individuální. Víte, kluby jako Vídeň, Salzburg a podobně zaplatí za hráče neskutečné peníze. Kluby v Česku si většinou nemůžou dovolit takto rozhazovat.

Dostalo se ke mně, že hrát za Šumperk nebylo nijak dlouho plánované...

Ještě před pár měsíci jsem ani netušil, že v Šumperku skončím (usmívá se). Po pár telefonátech s klukama z kabiny, a taky panem Majerem, se mi ta nabídka začala líbit. Líbila se mi vize Lukáše a způsob, kterým chce jít. Nakonec jsem se sešel s panem majitelem, vyladili jsme detaily a bylo hotovo.

Jste už zkušený hráč, máte dobré statistiky z přechozích sezon. Lidé vás možná budou vnímat jako muže, který rozhoduje zápasy. Nemůže vám to vytvořit tlak navíc?

Přesně s tímto jsem taky přišel a těším se na to. Jsem na tento post zvyklý. Už několik let mě tak fanoušci vnímají, když přijdu do nového působiště. Počítám s tím a ani bych nechtěl jinou roli. Chci chodit na přesilovky, sbírat body a být v klíčových situacích na ledě. Doufám, že si všechno sedne a bude úspěšný rok jak pro mě, tak pro celý tým.

Už roky oblékáte dres s číslem 10. Prozradíte nám na závěr proč?

Desítku mám odjakživa. Mezi chlapy ji nosím už jedenáct let za sebou. Jednu sezonu jsem ji neměl v juniorce, protože si ji vybral někdo starší a já neměl nárok. Jinak je se mnou spojená prakticky celý život a pokračovat s ní budu i tady v Šumperku. Speciální důvod jako datum narození a podobně to nemá, ale už od malička je to moje oblíbené číslo. Je ale pravda, že jsem vždy fandil slavným hráčům, kteří ji nosili. Ale jak jsem říkal, žádný dechberoucí příběh to nemá.

Na konec bych chtěl říct, že doufám v co největší podporu na stadioně. I když bude omezená kapacita, chceme divákům nabídnout pěkný a zajímavý hokej.