Zjistil jsem, že Francie není pro mě, říká PETR GEWIESE. Se Šumperkem cítí šanci na postup

Zjistil jsem, že Francie není pro mě, říká PETR GEWIESE. Se Šumperkem cítí šanci na postup

Martin Schwarz, sobota 8.7.2017
Hokejově vyrostl v Šumperku, ale po sezóně 2015/2016 vyrazil zkusit štěstí za hranice. Čtyřiadvacetiletý obránce PETR GEWIESE absolvoval roční angažmá ve druhé nejvyšší francouzské lize, teď už znovu patří na soupisku Draků. Během předešlých měsíců stihl vypilovat angličtinu, poznat novou zemi nebo se oženit. Ještě před začátkem nového ročníku jsme někdejšího mládežnického reprezentanta pozvali k diktafonu. Co od sebe očekává? A jaké zkušenosti si z Francie odvezl?
Co vás motivovalo jít po loňské sezóně hrát hokej do Francie?
Chtěl jsem zkusit hrát v cizině, abych si za pár let nevyčítal, že mi unikla zahraniční příležitost.

Bylo předem v hledáčku pouze působení na západě Evropy?
Určitě ne. Když jsme tenkrát spadli s Draky z první ligy, tak se mi hned honilo hlavou, co budu s kariérou dělat dál. Pak mi přišla nabídka z týmu Scorpions v Mylhúzách a já do toho šel.

Žádný z českých klubů vás po prvoligovém působení v Šumperku nelákal?
Někdo se mi samozřejmě ozval, ale já měl dopředu jasno, že chci zkusit štěstí v zahraničí.

To zní docela dobře. Jak ale vypadal původní plán, chtěl jste za hranicemi žít dlouhodobě, nebo jednu sezónu?
Záleželo na různých okolnostech, i třeba na nabídce francouzského týmu. Navíc už v té době jsem měl snoubenku, která je teď mou manželkou. Takže kdybych chtěl zmizet z Česka na delší čas, musela by se stěhovat i ona. Nemluvě o větší finanční zátěží. A taky jsem nakonec zjistil, že Francie úplně není pro mě.

Není pro vás po životní, nebo spíše po hokejové stránce?
Obojí. Hokej ve Francii jistě má svou kvalitu, ale s českým se to nedá srovnávat.

Co tréninky ve francouzských soutěžích, jsou podobně náročné jako u nás?
Ano, docela srovnatelné. Ale jedna věc mě zaskočila a byl jsem z ní na prášky. Od té doby, co hraji v mužské kategorii, tak většina tréninků probíhá dopoledne. Jenže Francouzi to tak nemají, chodili jsme na led až v odpoledních hodinách. Co se týče ligy samotné, jednalo se o druhou nejvyšší ve Francii, některé celky ji hrají na profesionální úrovni. Z našeho týmu nikdo souběžně s hokejem jiné povolání nevykonával.

Dá se kvalita soutěže, kterou jste hrál, srovnat s nějakou ligou v České republice?
Těžko srovnávat. Je to hodně zápas od zápasu, některé měly kvalitu naší první ligy, jiné byly o něco horší.

Neustále jsme jezdili přes noc autobusem, někdy i tisíc kilometrů, třeba patnáct hodin.

O cestování ve Francii

Měl jste v kabině i spoluhráče z Česka?
Měl, asi čtyři nebo pět. Jinak rodilých Francouzů hrálo v týmu jedenáct, což je u nich podle pravidel minimální přípustný počet hráčů francouzské národnosti na soupisce. Navíc jeden z gólmanů musí také pocházet z Francie.

Jaký největší zážitek jste si z Francie dovezl?
Nejspíš cestování. Neustále jsme jezdili přes noc autobusem, někdy i tisíc kilometrů, třeba patnáct hodin, což samozřejmě řadím k méně pozitivním zážitkům. Pak se mi třeba líbilo, že v jednom z měst leží stadion přímo na pláži u moře. No a nesmím zapomenout na týmový výsledek. Došli jsme až do finále, které se nám podařilo vyhrát, tím pádem Mylhúzy postoupily do nejvyšší francouzské ligy.

Co jazyky, učil jste se francouzsky?
Něco málo jo, ale bylo to hodně těžké. Paradoxně jsem potrénoval hlavně angličtinu, po téhle stránce mi uplynulý rok hodně dal. Francouzsky něco plácnu, ale jinak nic moc. V kabině jsme navzájem mezi sebou komunikovali jen anglicky.

I ostatní týmy používají převážně angličtinu?
Ano, přesně tak. Ale jinak ve Francii anglický jazyk nesnáší, když si jdete do města koupit koblih, tak s angličtinou nemáte šanci, jsou na francouzštinu hrdí.

Zaujala mě jedna věc. V základní části jste měli na programu jen 24 zápasů, to je strašně málo…
Jednak to je asi kvůli cestování. I když pravda, v nejvyšší soutěž hrají více utkání a také jezdí strašně daleko. I mě nízké porce duelů překvapily. Hraje se totiž jen soboty a člověk musí celý týden čekat na zápas. Kromě těchto utkání náš tým absolvoval i francouzský pohár, kde se utkávají výběry napříč všemi ligami. Tam nás ve čtvrtfinále vyřadil Grenoble, mimochodem v moc pěkné hale, měli vyprodáno, taky super zážitek.

Když si jdete do obchodu koupit koblih, s angličtinou nemáte šanci.

O francouzštině

Když bylo tolik volna, co jiného kromě hokeje jste dělal?
Člověk si musí vždycky něco najít. Tréninky, chození po městě, výlety. Ale bylo to časově složité vzhledem k odpoledním tréninkům. Bydlel jsem společně s Michalem Petirou z Jaroměře, hodně mi sedl, po téhle stránce super.

Chodí fanoušci ve Francii na hokej?
V Mylhúzách diváci chodili, velkou roli ale sehrál fakt, že město leží blízko hranic s Německem. Němci jsou blázni do fandění a fandí úplně všemu. V ostatních městech hokej lidi nebere. Ani mediální zájem není takový.

Napadlo vás, co byste dělal, kdyby s vámi v Mylhúzách nebyli výkonnostně spokojeni? Jak to ve Francii funguje, mají něco na způsob hokejových farem, nebo prostě hráče vyřadí ze základní sestavy?
Moc jsem se v tom nevrtal, ani asi nechci vědět, co by následovalo (směje se). Hokej ale musí být pořád radost, nemá smysl se trápit.

Během působení ve Francii měl Petr Gewiese hodně důvodů k radosti

Co vám zahraniční angažmá dalo do života?
Zážitky, jazykové znalosti. A taky zkoušku vztahu se současnou manželkou, která za mnou létala. Není na škodu zkusit život v jiné zemi.

Ženil jste se na ostrově Mauricius, proč zrovna tam? Je to docela z ruky.
Původně byla v plánu klasická svatba v Česku, pak to padlo a rozhodli jsme se udělat soukromou daleko odtud. Mauricius jsme vybrali jako destinaci pro dovolenou a spojili to se svatbou na pláži. Hrozně pěkné, mohu jen doporučit. Ostrov je malinký, exotický, paráda. Indický oceán okolo je neskutečný.

Kam jinam byste se ještě rád podíval?
Teď hlavně za kamarády z minulé sezóny, do Finska, Švédska a Kanady. Hodně si píšeme a voláme. Jinak mě láká i New York, ale je to běh na dlouhou trať.

Není nic lepšího než hrát za odchovanecký tým.

O návratu do Šumperka

Sledujete během sezóny i hokej ve světě, třeba NHL?
Jasně, ale ne že bych seděl u televize a počítače hodiny denně. Mrknu, kdo jak hrál a jak se situace má, to stačí.

Jak se upekl váš návrat do Šumperka, dostal jste nabídku od klubu?
Ano. Říkal jsem si, že sezóna ve Francii byla hodně hektická. Já navíc chtěl zpátky domů. Někomu vyhovuje strávit v cizině více let, ale k těmto typům nepatřím. Není nic lepšího než hrát za odchovanecký tým.

Byly i jiné možnosti než Draci?
V rámci druhé ligy jsem nikam jinam nechtěl, to by nedávalo smysl, když se hraje i tady v Šumperku. První liga sice přicházela v úvahu, ale tím, jak ji uzavřeli, tak kluby hodně šetří. Další věc je, že s Draky cítím šanci na postup o soutěž výš, to mě hodně přesvědčilo.

Jaká jsou od vás očekávání, budete patřit k základním stavebním kamenům obrany?
Doufám v to. Vedení ode mě čeká, že nechám na ledě všechno, už jen proto, že tady hraji odmala. Taky mám v hokeji něco málo za sebou, uvidíme.

Co vám trenér Pavel Hulva řekl na prvním vzájemném setkání?
Zatím žádná motivační řeč neproběhla, ještě na to nebyl čas. Nastínil nám pochopitelně, co od něj můžeme čekat.

Jak se vyrovnáte s faktem, že celou přípravu odehrajete kvůli opravě zimního stadionu na ledech soupeřů? Tréninky pak absolvujete všechny v Uničově.
Musíme se s tím poprat, nic nenaděláme. Šumperský zimák rekonstrukci nutně potřeboval, takže myslím, že můžeme být všichni rádi, že se na něm opravdu pracuje. Ale Uničov je kousek, i když musíme dojíždět.

Byl jste během působení ve Francii v kontaktu s někým ze šumperských hokejistů?
Jasně, například s Tomášem Sedlákem, dával mi vědět. Informace se ke mně dostávaly, zajímalo mě to, protože Draci jsou můj domácí tým. Ale kluků znám víc, třeba s Danem Vachutkou jsem chodil na základní školu.

S týmem Mylhúzy Scorpions zvedl nad hlavu pohár pro vítěze ligy

Teď trošku odbočím. Pár let zpátky jste byl na zkoušce v Třinci, ale nevzali vás, proč to nedopadlo?
Vše ztroskotalo na tabulkovém odstupném, tahle věc bohužel funguje jen u nás a na Slovensku. Buď za vás klub dá peníze, nebo nedá. Třinec je tenkrát neobětoval, takže jsem zůstal v Šumperku, všechno je o penězích. Já za Oceláře absolvoval jen přípravná utkání, pak by mě už museli odkoupit.

Studoval jste někde před odjezdem do Francie?
Chodil jsem v Olomouci na Fakultu tělesné kultury, ale moc mě to nechytlo, neviděl jsem v daném oboru žádný cíl. Ale pořád samozřejmě můžu něco zkusit, čas stále je.

Přemýšlíte už, co budete dělat po konci kariéry? Řada sportovců má v dnešní době problémy uplatnit se v jiných odvětvích.
Určitě nad tím přemýšlím, protože stát se může cokoli. Ještě nemám úplně jasno, hledám si teprve cestičky. Třeba nějaké podnikání, vše záleží na nápadu, možnostech a penězích. Teď ale věnuji pozornost především hokeji.

Vše ztroskotalo na tabulkovém odstupném.

O někdejším působení v Třinci

Hrával jste i za mládežnickou reprezentaci, kdo všechno s vámi z dnešních hvězdných hráčů působil v jednom mančaftu?
Například Tomáš Hertl, s tím jsem se potkal už v reprezentaci do šestnácti let. Potom i Tomáš Hyka, který nedávno zamířil do Las Vegas. Zajímavé zkušenosti, ale už to je spoustu let zpátky.

Na závěr zpátky k Šumperku. Říkal jste, že chcete s Draky postoupit do WSM Ligy. Nemůže být ale případný postup spíše na škodu v tom smyslu, že po uzavření druhé nejvyšší soutěže týmům z dolních pater tabulky klesne motivace bojovat o lepší umístění?
Myslím, že první liga do Šumperka patří. Kdyby se postoupilo, bude rozhodující, jak se poskládá tým. Vše pak záleží na jednotlivých celcích, jak se k posledním kolům soutěže, kdy už třeba o nic nepůjde, postaví. Samozřejmě kvůli morálce a fanouškům člověk nesmí polevit patnáct kol před koncem.

Foto k článku: Coralie Tacu (scorpionspictures.com)