NHL sleduje v angličtině, trénuje mladé brankáře. Láká mě i komentování hokeje, přiznává HYNEK KŮDELA

NHL sleduje v angličtině, trénuje mladé brankáře. Láká mě i komentování hokeje, přiznává HYNEK KŮDELA

Martin Schwarz, čtvrtek 23.2.2017
Sotva se stihl na severní Moravě rozkoukat, už podává kromě výborných výkonů také rozhovory novinářům. Kdo je vlastně ten šestadvacetiletý rodák z Uherského Brodu, který společně s Draky zakončil základní část na výbornou? Brankář HYNEK KŮDELA prozradil řadu zajímavostí. Vůbec by se nebránil zkušenosti s komentováním sportovního přenosu, ale baví jej i trénink začínajících gólmanů. A jak je to se sledováním NHL v angličtině?
SKUPINA ČEZ

Čtvrtek večer, venku docela pod psa. Není divu, že šumperská kavárna Svět praská ve švech, na procházku městem to rozhodně není. Raději jsem na smluveném místě o pět minutek dřív, člověk nikdy neví. Ale nečekám dlouho, sotva odbila osmnáctá hodina, už mi podává ruku, načež se odebíráme k předposlednímu volnému stolečku. Uf, jako by na nás čekal. „Jdete z Hotelu Sport?“ nadhazuji první, spíše formální otázku. „Jasně, nic jiného jsem ani nehledal, jak byla možnost jít na hotel hned u zimáku, vzal jsem to.“

Hledám diktafon, společně s poznámkami a propiskou zapadl někde v kapse u bundy. Díky bohu, nezašantročil se. Objednáváme malé občerstvení. A konečně můžeme jít na to. Hynek Kůdela, jehož si fanoušci vybrali ve facebookovém hlasování o další obsáhlejší rozhovor, zodpovídal tradiční hokejové, ale i méně obvyklé dotazy.

Na začátek klišé, ale jinak to přeci nejde. Kde a proč jste vůbec začal s hokejem?

Začínal jsem v Uherském Brodě, hlavně díky kamarádům. Já hrál dříve spíše fotbal, ale pak jsem si řekl, že zkusím hokej. A zůstávám u něj dodnes.

Lákal vás i útok či obrana, nebo hned zvítězila gólmanská pozice?

Nene, byl jsem hned brankářem. Je pravda, že jsem uměl dobře bruslit, ale hokej jsem začal hrát až v osmi letech. Líbilo se mi, jak gólmani chytají, tak jsem do toho prostě šel. Možná jsem byl líný a myslel si, že to bude pohoda (směje se). Což samozřejmě není.

Jak bylo těžké se vypracovat z domovského Uherského Brodu? Přeci jen, existují u nás hokejovější města…

Nemyslím si, že by na tom Uherský Brod byl se zájmem o hokej tak špatně. Má kolem dvaceti tisíc obyvatel. Ten sport tam tradici má. Samozřejmě, není to Kometa Brno, ale lidi na hokej chodí a baví je. Dokonce z tohoto města vzešli hráči, kteří hrají na opravdu vysoké úrovni. Prostředí je domácké. Pro mě bylo pohodlné, že jsem nemusel nikam daleko dojíždět.

V rodném městě jste nicméně dlouho nepobyl, už v 6. třídě následovalo působení ve Zlíně. Co to obnášelo?

Já tam šel tehdy i na základní školu. Patřil jsem do výběrové hokejové třídy. Ale co je nejdůležitější, Zlín byl v té době klub, který si stahoval spoustu na první pohled dobrých hráčů už v mladších kategoriích. Pamatuji si, že z Uherského Brodu se mnou do Zlína odcházeli další čtyři kluci, takhle to fungovalo. Já i rodiče jsme s přesunem ke zlínském týmu každopádně souhlasili, rodina byla ráda.

To skoro zní, jako by se vás chtěli zbavit (směji se a chápe, že žertuji)…

Tak to samozřejmě ne. Ale co si budeme nalhávat, Zlín měl a vlastně i stále má výbornou mládež. Šlo o další krok v začátku kariéry.

Myslíte, že kdybyste tenkrát nešel do Zlína, nedostanete se mezi hokejové profesionály?

Nedokážu posoudit, tak brzy se o nikom nedá říct, zda bude hrát profesionálně. Co bylo zajímavé, i tak brzo vznikala mezi hokejisty konkurence, protože do Zlína přicházeli z okolních měst ti vážně dobří. Nejhorší pro mě bylo dojíždění, asi třicet minut cesty. Ale na to si musí každý hokejista zvyknout.

Už jste o tom v některém z rozhovorů mluvil. Platí ale nadále, že váš největší kariérní zážitek je juniorský titul se Vsetínem ze sezóny 2006-2007?

Celkově mám na Vsetín skvělé vzpomínky. Měli jsme výbornou partu, titul byl třešnička na dortu. Tým si tak moc věřil a tak moc držel při sobě, že to pro mě bylo něco neuvěřitelného.

To mě přivádí k zajímavé otázce. Juniorskou extraligu dnes hraje až mnoho týmů a řada odborníků právě proto zpochybňuje její kvalitu. Myslíte, že by byl dobrý nápad ji zúžit?

Souhlasím, mělo by českou extraligu juniorů hrát méně klubů. Nejsem úplně kompetentní tohle hodnotit, ale můj názor je, že osmnáct výběrů je na naši republiku strašně moc. Takových čtrnáct celků by asi byl ideální počet, tak jako v mužské extralize.

Jedna velká radost. Hynek Kůdela zatím v Šumperku především vítězí

Víte o někom z tehdejší úspěšné vsetínské juniorky, kdo dnes působí na opravdu vysoké úrovni?

No jasně. Například Erik Hrňa hraje v Třinci, Martin Podešva nastupuje v EBEL lize ve Znojmě. Nebo Radim Ostrčil, který zamířil nedávno zpátky do Vsetína. Dále Matěj Stříteský z Mladé Boleslavi, těch kluků je dost. Ale i ze Zlína spoustu takových znám. Z těch nejslavnějších asi Jakub Sedláček, ten nyní působí v KHL.

V mužské kategorii jste nejprve vyrukoval do branky za Uherské Hradiště, zanedlouho však následovala cesta do středočeského a tehdy prvoligového Berouna. Jak to, že zrovna tam?

Původně jsem šel do Berouna jen na zkoušku, bylo nás tam víc. Nakonec si mě vybrali, začínal jsem spíše jako dvojka. Postupně mi ale trenéři dávali více prostoru, takže ve výsledku ze mě udělali jedničku.

Vy jste v Berouně působil sezónu předtím, než se klub dostal do potíží a s hokejem ve městě skoncoval. To jste měl teda štěstí…

Je to tak, my o sezónu dříve soutěž zachránili a já potom odešel.

No a potom asi největší zkušenost vaší dosavadní kariéry, tedy Motor České Budějovice. Zvláštní, gólman původem z východu republiky najednou míří na jih Čech. Abych se přiznal, já si o vás nepřečíst pár informací, tak si myslím, že jste budějovický rodák.

Ono si to myslí více lidí. Nevím proč. Já se tehdy nedohodl s Berounem, měl jsem nějaké požadavky, kterým vedení nevyhovělo. Byl jsem zároveň v kontaktu s panem Sailerem (v současnosti provozní ředitel ČEZ Motoru České Budějovice, pozn. redakce) ještě v době, kdy v Budějovicích působil Mountfield. Původně mi měli dát možnost ještě v extralize. Ale pak se klub přestěhoval a já sám nevěděl, co bude. Pan Sailer se mě ale zeptal, jestli mám zájem hrát u nich první ligu, s čímž jsem souhlasil.

V prvním ročníku za Motor dostával více prostoru kolega Dominik Halmoši. Ale pak přišla další sezóna a …

A to už jsem začínal jako první gólman, i když nikdo nic takového nahlas neřekl. Každopádně tlak a konkurence nechyběly, České Budějovice měly a stále mají vysoké ambice. Postupně se vyměnil mančaft, přišli hráči, kteří si společně sedli. Začalo nám to jít, ale paradoxně jsem za to zaplatil já.

No vida, pokračujte.

Mé výkony nebyly optimální, důvěru dostali jiní a využili toho. Měl jsem smlouvu na dva roky, vše šlo v pohodě. Ale po Vánocích jsem odchytal už jen pár zápasů. Abych pravdu řekl, chtěl jsem z Budějovic odejít. Nicméně z kontraktu mi ještě zbýval rok, takže se to hodně zkomplikovalo a začalo menší trápení. V minulé sezóně jsem odchytal přípravu, další šance nepřišla. Trávil jsem čas na tribuně, v posilovně a zároveň dělal vše pro to, abych se dostal zpátky do brány. Já opravdu potřeboval za každou cenu chytat.

Takže není divu, že jste sáhl po angažmá v Jindřichově Hradci, který rozhodně mezi favority nepatřil a ani nepatří.

Mně to stačilo. Zachytal jsem si a nasbíral sebevědomí, aspoň nějaký přínos.

Zatím poslední štace před příchodem do Šumperka vás čekala v David Servisu České Budějovice, ten taktéž mohl těžko pomýšlet na vyšší patra tabulky, že?

Já chtěl jít úplně pryč, protože mi skončila smlouva s Motorem, další nabídku jsem nedostal. Jenže žádné angažmá nedopadlo a já potřeboval hrát. Domluvil jsem se David Servisem, že za ně budu chytat. Ale že jakmile přijde možnost odjinud, sáhnu po ní. Souhlasili a musím jim moc poděkovat, že mi vyšli vstříc.

Už ale k současnosti. Je mi jasné, že teprve začne play-off. Ale přeci, máte vytyčený cíl, kam toužíte s týmem dojít?

My na to takhle nekoukáme. Následuje velmi těžká série s Valašským Meziříčím. Je to klišé, ale vážně musíme jít zápas od zápasu. Žádného soupeře nemůžeme podcenit, v žádném případě.

Nad vývojem dalších dní a měsíců očividně moc nepřemýšlíte. Ovšem, o čem jste snil jako malý kluk, který začínal hrát hokej?

No to je jasné, jako všichni jsem se chtěl dostat do NHL (směje se). Stanley Cup a miliony dolarů. O tom s ní každý malý hokejista.

Kdy vám začalo docházet, že ty miliony na účet chodit nebudou?

Teď jsem podle mě ve věku, kdy mám šanci se do NHL dostat (opět má široký úsměv na rtech – Hynkovi Kůdelovi je 26 let, brankáři v nejlepší lize světa dostávají první příležitosti už na prahu dvacítky, pozn. redakce). To si dělám samozřejmě taky srandu. Hodně velký faktor hraje i štěstí, navíc brankáři pod 185 centimetrů jsou tam bráni jako malí. Nevím, kdy mi došlo, že miliony nebudou, člověk nad tím nemůže tak přemýšlet. Každopádně se na NHL rád koukám.

Věnujete se trénování mladých brankářů na letní hokejové škole. Povězte o tom něco víc…

Začalo to spoluprací s Martinem Altrichterem (bývalý úspěšný brankář, pozn. redakce), on má letní hokejovou školu pro gólmany. Mě to baví, pracovat nejen s malými brankáři je fajn. Nikdy jsem v poli nestál, zato zkušenosti z branky nabídnout mohu. I já se od menších mohu něco naučit. Mně osobně to pomohlo a jsem za takovou šanci moc rád.

Dokážete si sebe představit za pár let jako trenéra brankářů?

Určitě ano, je na to ještě čas. I když taková činnost jde provozovat ještě během kariéry. Zajímám se o trendy, zkouším je na sobě, bavím se o určitých situací s několika lidmi. V tomhle směru jsem trošku úchyl. Ale baví mě to.

Očividně se o brankáře zajímáte po všech stránkách. Takže, co si myslíte o současném stavu českých gólmanů? Doma i v zahraničí, zejména v reprezentaci. Patří stále mezi světovou špičku?

Myslím si, že jsou na velmi kvalitní úrovni. Dříve se snáze dostávali do NHL, protože Česko mělo na přelomu tisíciletí v hokeji skvělé jméno. Dnes to je daleko těžší.

V jednom z rozhovorů jsem se dočetl, že byste rád zkusil pozici sportovního komentátora. Jak vás tohle vůbec napadlo?

Strašně mě to láká. Nechci se určitě nijak povyšovat, ale občas mě pobaví komentáře v televizi. Ale myslím si, že to je obrovsky těžká práce. Znám jednoho českého komentátora utkání NHL. Prý dělá přípravu i čtyři hodiny. Je to něco, co bych si chtěl v budoucnu vyzkoušet. Rád zkouším nové věci.

Co říkáte na bývalé hokejisty, kteří působí jako experti v České televizi? Jsou pro diváka přínosem?

Je to přínos v tom směru, že bývalý hráč řekne svůj pohled. On hokej hrál a na ledě byl, takže to je zase něco jiného, než obyčejný komentátor. Ale co mě baví, tak jsou komentáře v angličtině, když sleduji NHL. V originálním znění to je něco neuvěřitelného.

Tak to máme stejné, NHL jinak než s anglickými komentátory nepozoruji, naprosto vás chápu.

Nebudeme si nic nalhávat. Naše televize mají velmi dobré hokejové přenosy, ale s NHL se pochopitelně rovnat nemohou. I tady hraje roli spousta faktorů, především peníze.

I v utkání s Opavou do toho šel po hlavě

V minulé sezóně jste hrál chvíli v Norsku. Tamní Trondheim usiloval o postup do vyšší ligy a na pomoc si vybral vás.

Nechytal jsem v Motoru a já byl za tuto nabídku rád. Chtěli postoupit do vyšší soutěže. Našli mě přes Martina Altrichtera. Chtěl jsem chytat a být užitečný, jiné východisko nebylo. Zajímavá zkušenost, první angažmá v zahraniční s velkou motivací. Poznal jsem jiné lidi a jiný hokej, takže super.

Kdybyste mohl, půjdete někdy do zahraničí znovu?

Šel bych. Člověk nasbírá nové zkušenosti, není ale jednoduché se tam dostat. Když přijde slušná nabídka, proč ji nevyužít.

Když jsme u těch budoucích příležitostí. Co České Budějovice a případný návrat na jih Čech?

Nikdy neříkej nikdy. Je těžké na to teď odpovědět. Jsem každopádně pořád hráč Českých Budějovic. Pokud bych dostal nabídku, tak bych ji určitě zvážil.

Jak jste na tom se vzděláním?

Studoval jsem vysokou školu, obor managment a trenérství v Olomouci. Ale bohužel se mi ji nepodařilo dokončit. Je těžké kombinovat školu a hokej, toho času opravdu tolik není. Jakmile jsem odešel z Olomouce pryč, nebyla šance vše stíhat. Nicméně jsem dokončil střední školu na Kladně a mám aspoň maturitu. Z toho mám radost. Ale konce na vysoké nelituji, pro mě byl hokej na první místě. Navíc vysoká škola se dá udělat i v pozdějším věku, i když to je těžší.

V sobotu začíná play-off. Patříte mezi typ brankářů, kteří se potřebují soustředit dlouhé hodiny před zápasem jen a jen na sebe?

Myslím, že jsem ten soukromý typ. Pamatuji si, že v Českých Budějovicích s námi trénoval Václav Prospal a smál se mi, že před utkáním nejsem schopen odpovědět ani na pozdrav. Mám rád svůj klid, mám rád vlastní pohodu a kluci to respektují.

Zastáváte názor, že by se brankáři neměli dělit na jedničky a dvojky. Ale nemá to svá úskalí?

Když je gólman jednička, tak to neznamená, že musí pořád chytat. Pokud není ve formě, měli by dostat šanci další. Je to složité téma. U nás trenér řekne, kdo bude chytat zápas a kdo se připraví jako náhradník na lavičku. Tím to hasne.

Jedna věc mě strašně zajímá a snad se ji konečně dozvím. Hokej sleduji roky, ale za tu dobu jsem ještě neviděl, jak probíhá trénink brankářů. Obohatíte mě?

Řeší se hlavně technika, zákroky, postavení. Je to práce o detailech. Zkouší se zákroky proti určitým situacím. Jde hlavně o pocitovou práci, na kterou potřebujete mít naučený systém. Víte, že ten systém funguje, přesto se potřebujete posouvat dál. Za poslední roky se změnil brankářský styl i hokej. Nerad bych zaspal na vavřínech.

Vidíte, a člověk by skoro řekl, že už na chytání po letech není co zlepšovat.

Zlepšit se dá ve všem. Bruslení, práce s hokejkou. A zejména hlava. Co se týče mentální přípravy, u gólmanů je hodně potřeba.

Zastavit puk za každou cenu. Kůdelu a jeho spoluhráče čeká nesnadná série s Bobry

Nejlepším momentem kariéry pro vás je mistrovský titul ze vsetínské juniorky. Na co naopak nevzpomínáte vůbec rád?

Mrzí mě minulá sezóna, i když konec byl dobrý. V Norsku jsme postoupili a splnili cíl. Ale jinak ročník neproběhl ideálně a možná jsem měl být důraznější a vynutit si přestup za každou cenu. Teď to ale neřeším, uvidíme na konci kariéry.

Jak jste na tom s ostatními sporty, především v ohledu na letní přípravu?

Chodím si samozřejmě někdy zaběhat, ale fanatik nejsem, ani do žádného jiného sportu. Není u mě žádná specialita.

Připravujete se v létě sám, nebo společně s jinými hokejisty?

Připravoval jsem se individuálně, ale zároveň v tréninkové skupině s kondičním trenérem. Musím říct, že to bylo výborné, cítím se skvěle. Navíc s hráči, kteří působí na nejlepší úrovni.

Na závěr úplně mimo hokej. Jaký máte vztah k sociálním sítím, například k Facebooku? Dnešní mládež tím žije.

Facebook mám, ale nejsem nijak extra sdílný. Spíš ho používám proto, že mám přátele po celé republice a občas někdo něco přidá a napíše. Názory tam nevyjadřuji. Twitter nepoužívám vůbec. Sociální sítě nejsou vyloženě moje záliba. Facebook je žrout času, raději bych klasické esemesky.

Trenéři a manažeři ze starší školy dnešním mladíkům vytýkají časté používání mobilů. Může to být podle vás jeden z důvodů zhoršení hokejové kvality v Česku? Na druhou stranu, technologie se používají po celém světě…

Hráči každopádně musí poznat rozdíl, kdy je čas na hokej a kdy na mobily. Doba se úplně změnila. Stačí přijít do kavárny a hle, je tu wifi. A už to jede. V dnešní době už není normální ani jít si zahrát fotbal na hřiště. Já osobně před zápasem na mobilu vůbec nekomunikuji. Lidé z mé blízkosti to respektují.

Fotografie k článku: Věra Václavková (dracisumperk.cz)